herní styly aneb

...jak se domluví šachista s fotbalistou

Existují studie jednoznačně dokazující , že hra je velmi významný faktor pro rozvoj sociálních dovedností štěňat a mladých psů. Mark Bekoff říká, že prostřednictvím hry se psi učí potlačit a inhibovat nadměrnou agresi a jiná sociálně nevhodná chování. V jeho studii porovnávající chování kojotů, vlků a psů dokazuje, že množství herního chování (versus agresivního chování), které štěňata vykazují, je spolehlivý indikátor, jak sociální bude jedinec v dospělosti. To znamená, že štěňata, která si hrají, budou v dospělosti pravděpodobně přátelštější a sociálně více přizpůsobivá. Protože je během hry sociální status proměnlivější, mohou se jedinci s vyšším společenským statusem naučit význam kooperace a submise ( ostatní štěňata jsou ochotnější si s nimi hrát), roste také pravděpodobnost, že tyto strategie zvolí v jiných sociálních situacích, které nejsou hravé.

Přesto, že na toto téma neproběhlo mnoho studií, na základě případů popsaných cvičiteli a odborníky na chování psů můžeme usuzovat, že vliv předčasného odebrání jedince z vrhu nebo jeho osiření má zásadní vliv na jeho pozdější společenské chování. Výsledkem může být nedostatečná schopnost odhadnout a inhibovat sílu kousnutí, reaktivita, úzkost, agrese, strach z ostatních psů nebo neschopnost předvádět, číst, interpretovat a vhodně reagovat na jazyk těla ostatních příslušníků svého druhu.

Nejlepším způsobem jak najít pro svého psa vhodného partnera ke hře, je rozpoznat jeho herní styl a zvolit kamaráda, který má podobnou velikost, energii a preferuje podobný herní styl. Na velikosti záleží. Nepochybně existují psi, kteří mají zcela rozdílné tělesné proporce a dokáží si spolu krásně hrát. Obecně platí pravidlo, že je vhodné zvolit kamarády, mezi kterými není větší hmotnostní rozdíl než 10 Kg. Velký pes může malého pejska snadno nechtěně zranit. Rychlý běh, kňučení nebo poštěkávání malého pejska může také v mozku velkého psa spustit evolučně zděděný vzorec loveckého chování a může pak pejska považovat za veverku, zajíce nebo jinou kořist. Je pravděpodobné, že taková honička může skončit tragicky. Majitelé velkých psů se často majitelům miniaturních pejsků posmívají za jejich přehnané ochranitelské sklony, ale toto nebezpečí je velmi reálné.

Pat Miller popisuje ve své knize Play with your dog následující herní styly:

Pasáčci - tito psi si hrají se skupinami ostatních hrajících si psů. Často patří k ovčáckým plemenům (ovčáci, kólie) obvykle hodně vokalizují, nezřídka štěkají nonstop. Jejich chování vychází z pasení. Jsou posedlí kontrolou. Mohou štípat do pat a jejich snaha zasahovat do hry ostatních může vést k ukončení zábavy. Pokud tak učiní, ostatní psi se mohou cítit dotčení a je zde jisté riziko bitky. Herní kamarádi pasáčků musí být značně tolerantní k jejich provokativním snahám o kontrolu.

Bouchači - jsou demoliční četou na psím hřišti. Labradoři, boxeři a mnohá jiná plemena považují za náramnou legraci rozběhnout se a v plné rychlosti narazit do kolegy ve snaze zjistit, zda ho knock-outují na zem. Bouchači si nejlépe pohrají s ostatními bouchači, ale mohou být kompatibilní s zápasníky sumo nebo hráči na honěnou. Obecně moc dobře nevycházejí s pasáčky a slušňáky. Při hře bouchačů existuje poměrně velké riziko zranění

Zápasníci sumo - mají rádi plný tělesný kontakt. Tito psi jsou rádi nahoře a střídají si pozice, mají také sklony k ožužlávání obličeje herního kolegy. Tento herní styl není příliš nebezpečný, pokud si oba kamarádí užívají wrestling. Pokud však jeden pes trvá na tom, že druhého složí na zem, může hra ošklivě skončit. Pozorně zápasníky sledujte a ujistěte se, že se oba dobře baví. Pokud se dostanou do emocí, buďte připraveni zasáhnout. Time-out je dobrá strategie jak oba výtečníky uklidnit, když vzrušení ze hry přesáhne určitou mez.

Hráči na honěnou - milují běh a pozorovat je, je náramná zábava. Někteří jednoznačně preferují roli kořisti, někteří naopak milují vzrušení z honění ostatních, jiní zas pravidelně střídají obě pozice. V této hře je silně aktivován lovecký pud, proto je důležité, aby byli oba psi podobné velikosti. Variací této hry může být také rychlý úprk s hračkou, kdy jeden z hráčů popadne do tlamy hračku a vyzývá druhého k lovu, často nakonec končí přetahováním o kořist.

Přetahovači - tito psi milují přetahovanou o hračky se svými psími kamarády. Přetahovaná je príma, pokud nedojde k chránění zdrojů (hračky), pak může přerůst v rvačku.

Slušňáci - někteří psi jsou ve hře velmi obezřetní. Mohou to být jedinci, kteří nemají dostatečné sociální zkušenosti ve hře s ostatními, mohli být zraněni nebo trpí artritidou a hra s ostatními je pro ně bolestivá. Nebo to jsou prostě pejsci, kteří nemají rádi divočinu. Slušňáci si nejlépe pohrají s jinými slušňáky. Jinou formu hry mohou považovat za traumatickou nebo bolestivou.

Samotáři - tito psi si rádi hrají sami, jak název napovídá. Znám kreativce, kteří si vynesnou balonek na vrchol schodiště a pouštějí si ho dolů. Náši psi si vyhazují do vzduchu předměty, aby je mohli chytat nebo si hází hračky do misky s vodou, aby je pak za velkého bublání a čváchání mohli lovit. Téměř každý pes si občas hraje sám, ale někteří jedinci tuto formu hry vyloženě preferují.

Herní styly se mohou v průběhu života vyvíjet. Jak se psi setkávají s ostatními kamarády, mohou své hry obohacovat a učit se novým způsobům hry. Některá plemena nebo jedinci volí herní styl podle svých kolegů, někteří jsou naopak velmi vyhranění a celý život preferují jediný. Někdy prostě způsoby hry obou kamarádů nejsou slučitelné a nemohou se spolu domluvit. V takovém případě je vhodnější najít pejskům jiné kamarády, kteří fandí stejnému sportu.

zdroj: https://blog.koira.cz/vycvik-psu/herni-styly-aneb-jak-se-domluvi-sachista-s-fotbalistou#more-133

Více zde: https://www.pejskowe.cz/news/herni-styly-psu/